Bonitace - uchovnění psa

... aneb chovné je vše, co tlapky má

Možná trochu víc odbočím ze zadaného tématu, ale téměř všichni víme (nebo se dočteme v ostatních příspěvcích), jak bonitace probíhají. Ráda bych v tomto článku představila bonitaci s důrazem na funkci klubů, tedy těch, co by měli být za stav zdraví, povahy a exteriéru v daném plemeni zodpovědní. Pod pojmem bonitace bych očekávala společenskou událost, chovatelský svátek veřejnosti přístupný, s přínosným komentářem zkušené osoby a končící doporučením, kterým směrem se budoucí majitel chovného zvířete má ubírat. Měla by to být poslední třešnička na dortu ve splnění podmínek chovu jednotlivého plemene. Nemělo by se vycházet jen z výstavního posudku, na jehož základě je pes stručně popsán, ze zdravotního stavu se zde nedovíme nic a o povaze maximálně jednoslovný výraz.

Bohužel, kam se řítí současný chov, tak jak ho mohou sledovat chovatelé i noví majitelé, nás stále zařazuje do prvobytně pospolné společnosti, kde se dnešní „chovatel“ žene za svou kořistí hlava nehlava. Zdraví je na posledním místě, povahu nikdo neprověřuje, tituly a šampionáty na výstavě dostává běžně zvíře s DKK 4/4, co sotva odkulhá půl kruhu, po různých operacích k odstranění nedostatků, se srdečními vadami, s demodexem, s entropiem, ektropiem, zvíře vystresované, případně vysteroidovaných svalů, s barvenou srstí, pudrovanou kůží, lakovanými paúčesy a dalšími a dalšími úpravami, které jsou jasně zakázány a stejně s úsměvem přehlíženy. Zůstává mi rozum stát, jestli má toto být účel domestikace psa. Feny, co se nikdy přirozeně nekryjí, samy nerodí a nemají stahy, nemají zájem o vlastní štěňata, nebo je po porodu zabijí či nejsou dostatečně mléčné. Pes, co zná jen odebírání spermatu na umělé oplodnění, co se víc podobá drobné fence než samci – toto vše nemá v chovu co dělat a přesto jsou jich chovatelské akce plné.

Když už se někdo pasoval na vedoucí místa, chce řídit celý psí svět, ohání se mezinárodním řádem FCI - poskytuje tzv. garanci chovu FCI (zde mi tedy uniká, co mi vlastně tento druh řízení chovu garantuje?) - používá pojem „týrané zvíře“ ve spojitosti s kupírováním ocásku, místo aby nedělal slepého při celoživotním pobytu psa na úvaze, vychrtlého a zablešeného nebo zdegenerovaného. Kde se já jako řadový pejskař mám dočíst o zodpovědnosti, povinnostech, sankcích a trestech pro tyto lidi? Po kom chtít náhradu vynaloženého psychického úsilí a financí, když je moje zvíře evidentně postiženo neuváženým, neprověřeným a nikým nehlídaným spojením? Jak to, že některé kluby řády dodržují a stejné plemeno v jiném klubu nemusí? Navíc kluby mají povinnost si chovnost mezi sebou uznávat. A všichni máme nad sebou jednoho „šéfa“. To si jednou každý z vás projde letitou starostí o nemocného trpícího psa a chovatel nic neřeší, nekomunikuje, někdy i vyhrožuje, zkasíruje a plodí dál stejnou katastrofu s plným vědomím a drzostí. Proč by ne? Nikdo na něho nemůže a k odpovědnosti nepožene. A nejen psím světem vládne lhostejnost.

Je to vše jen a jen na vás. Vy jste členem klubu a máte svá práva, můžete navrhovat, měnit a schvalovat. Není těžké sestavit pár modelových situací k prověření povahy psa, jeho ovladatelnosti, vyrovnanosti a pudovosti. Vy musíte trvat na zveřejnění zdravotního stavu, přístupnosti údajů na klubových stránkách a zpravodajích pro všechny. Pak teprve budou bonitace plné nadějných a přínosných genů do budoucnosti a ne přehlídka chirurgické a chemické dovednosti!